Kolegyně Helena Jemelková vás pozve na malou ochutnávku magické a dosud turisticky jen málo navštěvované Barmy…

mapa-barma2Myanmar, název, který zavedla v devadesátých letech minulého století vojenská vláda, aby se tak distancovala od britské kolonizační minulosti, je pro většinu z nás spíše známá jako Barma. Je to jedna ze zemí Asie, která se teprve nedávno začala otevírat zahraničním investorům a turistům. Nachází se na západní straně poloostrova Zadní Indie a byla téměř půlstoletí totálně izolována pod vládou vojenské junty, a to až do roku 2011.

Země, řadící se mezi ekonomicky nejzaostalejší státy jihovýchodní Asie, byla kdysi naopak tím nejbohatším státem. Nyní se však pozvolna otevírá modernímu světu a jako jedna z mála destinací má svým návštěvníkům skutečně co nabídnout.

I přesto, že stále žije svým vlastním životem tak jako před sto lety, se rychle modernizuje a brzy se stane turistickým hitem. O to více si vážím příležitosti, že jsem mohla tuto panenskou a dosud turisticky nezničenou zemi před pár měsíci navštívit.

Netrvalo dlouho se rozhodnout, zda tuto cestu podniknu. Lákavý a zážitky slibující program spojoval v krátkém čase jak velkoměsta, jako Yangon a Mandalay, tak i venkovskou část centrální Barmy. V jednom týdnu, což je na Barmu vskutku málo, zahrnoval všechny nejznámější skvosty, které při první návštěvě této krásné země zaručeně musíte vidět.

Mé záyangon-street-rickshawžitky začaly hned při příletu do hlavního města – Yangonu. Město působí dojmem neuspořádanosti, jako by zde neustále pokračovaly nedokončené práce. Oprýskané domy, přestárlé autobusy, rozbité chodníky… Autentičnost místa vás vtáhne do dob dávno minulých. Nenechte se však zmýlit, město Yangon, novodobě také zvané Rangún, je nejvíce kosmopolitním a také rapidně se rozvíjejícím městem Barmy. Důkazem jsou rostoucí moderní budovy, které jsou sídlem firem zvučných jmen, ale i luxusní hotely s nadstandardní úrovní služeb.

Magickým bodem celého Rangúnu, a vlastně i celé země, je obří Schwedagon pagoda s pozlacenou, téměř stometrovou stúpou. Podle legend je stará 2500 let a uvnitř skrývá vlasy samotného Buddhy. Na obřím prostranství můžete strávit hodiny a hodiny vdechováním neuvěřitelně poklidné atmosféry, obcházením desítek svatyň, které v sobě ukrývají sochy Buddhy, a stále máte pocit, jako byste Schwedagon pagodu ještě stále neobjevili celou.

Oproti tomu Mandalay, druhé největší a také nejmladší velkoměsto Barmy, je tišší a mnohem klidnější. Malebnost zde ovšem jde stranou. Ulice jsou sice méně zaplněny auty a přelidněnými autobusy, zato motorkami, smogem a všudypřítomným prachem se to tu jen hemží.

Přesto má Mandalay svá lákadla: klášter Mahamuni pagoda, známý také jako Payagyi neboli Velká Paya – jedna z nejuctívanějších buddhistických svatyní v Barmě, nejdelší teakový most světa v Amarapuře či Kuthodaw pagodu, přezdívánou „největší knihou světa“ kvůli 729 mramorovým deskám, na kterých je vytesán text všech 15 knih Tripitaky.

Pro mě bylo však Mandalay především vstupním místem do země, které se ne nadarmo říká „země tisíce pagod“. Téměř dvoudenní plavba po řece Iravádí, dopravní tepně Barmy, vám téměř okamžitě vykompenzuje prašné ulice Mandalay. Z paluby výletní lodi, připomínající britské koloniální časy, obdivujete zručnost kapitána i posádky při kličkování mezi mělčinami v silném provozu. A když při zapadajícím slunci pozorujete ve svazích břehu první siluety překrásných chrámů a stúp – to vás vítá starověké město Bagan.

baganHistorické město Bagan pochází z devátého století našeho letopočtu a na neuvěřitelné rozloze přes 40 km2 skýtá více než 2 tisíce pagod, stúp a budhistických chrámů. Bagan, neboli Pugan, je otevřeným muzeem barmské náboženské architektury. Jedním z místních nejkrásnějších chrámů je Ananda Pahto, který je 51 metrů vysoký a je zakončený tzv. sikharou – věží, mající tvar kukuřičného klasu. Chrám pochází ze středního období (nechal ho postavit král Kyanzittha v letech 1090-1105) a má čtvercovou základnu, jež zdobí glazované dlaždice. Podél stran stojí čtyři sochy Buddhy vysoké 9,5 metru. Všechny sochy jsou z teaku. V roce 1990 byly věže chrámu při příležitosti 900. výročí založení pozlaceny. Když vystoupáte po příkrých schodech na nejvyšší stavby, uvidíte před sebou úchvatnou scenérii. Planinu, na níž jsou rozprostřeny tisíce staveb, každá krásně jiná, každá jinak barevná. Místo, které vám vezme dech, získává na jedinečnosti i svou mystickou atmosférou.

Při našem putovánbarma3í k jezeru Inle jsme nevynechali ani barmský venkov. Zastávka v tradiční hrnčířské vesničce vám otevře dveře do světa, kde se zastavil čas – je to velký živoucí skanzen pod širým nebem. Život místních obyvatel je až neuvěřitelně prostý a chudý. Domy postavené na kůlech, střechy z palmových listů a bambusu, bez nábytku a jakéhokoliv vybavení… I přes dlouhou nadvládu britské monarchie není angličtina zrovna silnou stránkou Barmánců. To ale místním obyvatelům nebrání ve vstřícnosti a ochotě. Cítíte se zde vítáni a naprosto bezpečně.

Naše další zastávka bylo jezero Inle, které je druhým největším jezerem Barmy a leží v nadmořské výšce 900 metrů. Je naprostou raritou – plovoucí vesnice, zahrady, chrámy – jedno z nejkrásnějších a nejzajímavějších míst v zemi. Jezero je 22 km dlouhé a je proslulé svými „Intha“ veslaři, kteří své lodě pohánějí tak, že stojí jednou nohou na zádi a druhou nohu mají ovinutou kolem vesla. Mají tak obě ruce volné k rybaření. Původní obyvatelé sem prchli před panovníkem a naučili se žít na vodě – domy stavějí na kůlech, základní potraviny pěstují na plovoucích polích a jediným dopravním prostředkem jsou úzké loďky. Typický způsob pádlování a až neskutečná rovnováha, kterou k pohybu potřebují, jsou jen těžko popsatelné.

barma2Na březích jezera i přímo na ostrovech leží stovka chrámů a klášterů. Nejstarší a největší z nich je pagoda Phaung Daw U, která pochází ze 13. století. Svůj název dostala podle loděk, které se po jezeře pohybují. Také zde probíhají každý týden trhy, kde se scházejí lidé horských kmenů z dalekého okolí, aby si mezi sebou vyměnili své výrobky a produkty. Tyto kmeny žijí doposud tradičním způsobem života.

Co dodat závěrem? Barma je pro mě symbolem nezapomenutelných zážitků, skvělých lidí a báječné kuchyně s nádechem exotiky. A že je daleko? Nenechte se odradit dlouhým letem s čekáním na přestup. Naopak, let s Emirates A380, který nyní z Prahy denně létá do Dubaje, je sám o sobě zážitkem. V Dubaji 4 hodiny utečou jako voda a ve stejném standardu, byť jiným typem letadla společnosti Emirates, pohodlně přilétáte do hlavního města Yangonu. Vaše dechberoucí cesta může začít…