Cestopis o krásách Balkánu si připravila naše nová posila obchodního týmu – Karolína Chmelařová. Snad Vás naláká k návštěvě, tak jako nás…

Mé představy o Balkánu byly do letošního léta mlhavé. Když jsem tedy přemýšlela, kam si zajet pro nové zážitky a užít si hory i moře, volba padla na Černou Horu. Teď už vím, že tenhle stát, s rozlohou o málo větší než středočeský kraj, vystihuje nedotčená příroda, města, kde se zastavil čas, čisté pobřeží, pohostinnost a autenticita.

Do Černé Hory přijíždíme ze severu a na několik nocí stavíme stany poblíž města Žabljak, které je výchozím bodem pro túry v národním parku Durmitor. Kemp vlastní svérázný staroušek Mina, široko daleko proslulý svým temperamentem. Má velmi rád české hosty a s radostí vám bude večer u ohně vyprávět o své neutuchající lásce k ženám, devíti sourozencích či vzpomínkách na časy bývalé Jugoslávie.

Durmitor je jedním z nejkrásnějších národních parků na Balkáně. Protože je tvořen zvrásněnými druhohorními vápenci, vznikla tu řada zajímavých krasových útvarů. Naším hlavním cílem je hora se snadno zapamatovatelným názvem – Bobotov Kuk. Túra ze sedla až do cílových 2 523 m a zpět do kempu zabere dobrých deset hodin. Při chůzi po úzkých pěšinkách mezi dramaticky rozeklanými štíty se neubráním asociaci s putováním hobita Froda. Zajímavým zpestřením při sestupu je ledová jeskyně Ledena Pečina, která skrývá krápníkovou výzdobu, a pokud je letní horko neúprosné, jistě vám přijde vhod osvěžující koulovačka.

Dopcerne-jezerooručit lze také výstup na nepřehlédnutelnou stolovou horu Crvena Greda (2164 m) nebo pohodovou procházku kolem průzračného Černého jezera. Pokud by vám přišlo divné, že se v něm nikdo nekoupe, bude to asi tím, že žíznivé pijavičky zřejmě nebudou zrovna nejžádanějším suvenýrem.

Přírodním divem, který byste možná u tak malé země nečekali, je kaňon řeky Tara. Po americkém Coloradu je totiž druhým nejhlubším kaňonem na světě! Překrásný výhled na něj si vychutnáte na vyhlídce Čurovac, ale úplně jiný zážitek je užít si ho z raftu na průzračných peřejích řeky Tary. Komu by to přišlo málo akční, jistě neodolá jízdě na zip line, napnuté přes kaňon podél impozantního mostu Durdevića Tara.

 

 

Dalším ze čtyř černohorských národních parků je Biogradska Hora v severozápadní části pohoří Bjelasica. Opět se zde nabízí srovnání se světovými velikány – svým stářím ho převyšuje pouze Yellowstone. Naše kroky vedou od Biogradského jezera lesem vzhůru ke hřebenům, kde se rozprostírají rozkvetlé louky a pastviny. A ejhle, je tu první salaš! Není to snadné, ale s nutkáním ochutnat místní speciality doporučuji počkat až na cestu zpět, protože jsou stejně syté, jako vynikající, a další výstup je pak poměrně náročnou výzvou. Typickou, původně pastýřskou pochoutkou, je kaše cicvara – pokrm z kukuřičné mouky, která se ve vodě rozpustí se sýrem a kajmakem (hutný mléčný škraloup) nebo vydatnější bramborový kačamak. To se pak ale poutník ještě rád zdrží na pivo Nikšičko, které kulinářský zážitek hezky uzavře.

moracaPo další túře v pohoří Komovi (na vrchol Kom Vasojevički) už bylo hor tak akorát. Krásné počasí láká ke koupání, a proto vyrážíme na jih. Po cestě stojí za zastávku klášter Morača, pravoslavný monastýr vybudovaný ve 13. století – oáza klidu, kde roste kiwi, voní květiny a bzučí včelí úly. A nebýt pohledů u stánku se suvenýry, člověk by si ani nevšiml, že pod klášterem do údolí řeky padá téměř třicetimetrový vodopád!

Vodní element si ale užijeme dosyta u Skadarského jezera. Se svojí délkou 43 km představuje nejrozsáhlejší vodní plochu na Balkáně a je unikátním biotopem. Zahlédnete tu třeba pelikány nebo kormorány. Stavíme ve městečku Virpazar, kde je možné domluvit si plavbu lodičkou. Kormidelník se velice rád přizpůsobí posádce, proto není problém rozhoupat loď tancem v rytmu energické balkánské muziky nebo zastavit uprostřed jezera a skočit si rovnou z přídě do osvěžující vody. Bárka samozřejmě zakotví i na jedné z oblázkových pláží. Zasloužený relax po horských výšlapech.

Ale teď už vzhůru k černohorskému pobřeží, kde už poznáváme Černou Horu z jiného úhlu pohledu. Žije to tu čile cestovním ruchem a neubráníte se pocitu, že vám to tu něco připomíná. Bude to vlivem Benátčanů, kteří tu dali základ městečkům plným kostelíků, paláců a dlážděných křivolakých uliček.

Kotor se však liší od ostatních přímořských měst, které jste navštívili v Itálii nebo Chorvatsku. Můžou za to úžasné kulisy vápencových skal, které ho obklopují. Nad městem se táhnou pět kilometrů dlouhé hradby středověké pevnosti. Hodinu a půl dlouhý výšlap vzhůru rozhodně stojí za výhled, který se vám naskytne. Při toulkách v labyrintu uliček historického centra můžete objevovat románské kostelíky, stinná podloubí, roztomilé kavárny či obchůdek s výrobky místních umělců. Atmosféru dokreslí sklenka skvělého černohorského vína Vranać a voňavá večeře z darů moře.

Příjemná je také procházka podél mariny.boka-kotorska My odtud vyrážíme na lodní výlet do zálivu Boka Kotorska, zatopeného ústí řeky, které sahá 29 km do vnitrozemí a díky majestátním útesům připomíná norský fjord. Moře je tu úžasně čisté, takže koupání opravdu nelze odolat. Možnost dostaneme na malé pláži ve městečku Perast. To je také unikátní počtem kostelíků a paláců na svou rozlohu (v podstatě má jen jednu hlavní ulici). Loďka dále směřuje k okouzlujícímu mini ostrůvku Gospa od Škrpjela s kostelíkem, kam chodili námořníci děkovat za své šťastné návraty.

Pláže v okolí Kotoru zmiňovat netřeba, každý si jistě najde tu svou, kde si dovolí po vzoru Černohorců alespoň na chvíli lenošit. Nechť je inspirací proslulé černohorské desatero, na které jsou místní obyvatelé náležitě hrdí (např. Člověk se rodí unaven a žije, aby si odpočinul. – Odpočívej ve dne, abys v noci mohl spát. – Když uvidíš někoho, jak odpočívá, pomoz mu.). Napadá vás země, kde by vás v odpočinku podpořili víc? :)

Chtěli byste také navštívit Černou Horu? Letenky z Prahy od 4834,- včetně tax.

Pro více informací volejte 234 096 111.