Malou ochutnávku z tajuplné Číny pro vás připravila kolegyně Anička Nouzáková z oddělení MGE.  

Řeka LiV dubnu letošního roku se mi díky organizaci incentivní cesty pro 70 osob poštěstilo již podruhé navštívit tuto velice zajímavou destinaci a poznat tak její bohatou i pohnutou historii, stejně tak pro Evropany těžko pochopitelný čínský národ. To, že Číňanů je hodně, ví každé malé dítě – každoročně potkáváme davy čínských turistů v Praze, kteří se tak nějak neorganizovaně pohybují a tlačí na pražských památkách. Až teprve po návštěvě jejich domoviny to ale člověk dokáže alespoň trochu pochopit. Pochopit, proč si Číňan nemůže dovolit mít individuální myšlení, proč netouží po sebeprosazení nebo po kariéře jako v západním stylu. Bylo jich, je a stále bude tolik, že si to jednoduše nemohou dovolit.

Návštěva venkovské školyK pochopení země a místní kultury je nutné připomenout dějiny. Během své historie prošla Čína mnoha různými obdobími císařství, historických států a dynastií, válkami a převraty, aby došla ke své největší proměně v tzv. Moderní Čínu. Byla období, kdy byla Čína jednou z nejvyspělejších civilizací na světě a období, kdy se uzavřela světu a stagnovala. Všechny tyto události, které se tak vepsaly do historie, jsou tu stále velmi citlivé a na některá témata není radno se ptát žádného z místních – např. skutečné události roku 1989 zde stále patří k veřejnému tajemství.
Číňané milují svého Maa – obzvláště v Pekingu to skutečně pocítíte na každém kroku. Ať už před jeho obří podobiznou u brány Zakázaného města, nebo u 2 km dlouhé fronty před jeho mauzoleem, kde stojí místní hodiny, aby jej alespoň na pár vteřin zahlédli. Přestože se jedná o jednoho z nejkrutějších diktátorů 20. století, za jehož tzv. „Kulturní revoluce“ zemřely miliony lidí, Číňané svého „Velkého kormidelníka“ obdivují jako reformátora a spasitele Číny. Těší se dodnes dokonce takové úctě, že je dosud vyobrazen na všech čínských bankovkách.

Toto téma by ale vydalo na několik knih, vrátím se tedy k našemu nezapomenutelnému zájezdu.

Náš program začal v Pekingu, hlavním městě Čínské lidové republiky, jak zní oficiální název. Peking je správním i kulturním městem už po staletí a dokazuje to např. Zakázané město s hlavní vstupní bránou na Náměstí Nebeského klidu – rozsáhlý komplex chrámů, odkud dříve vládli čínští císaři. Velikost komplexu vás ohromí – údajně tu kdysi postavili 9999 místností – devítka je totiž pro Číňany magické číslo. Mezi další zajímavosti Pekingu patří např. Nebeský chrám, kde můžete ve zdejším parku obzvláště v ranních hodinách zažít podívanou, jak starší generace cvičí Tai-chi, tančí, zpívá, hraje hry.

Když už jsme byli v Pekingu, museli jsme využít příležitosti navštívit věhlasnou Velkou Čínskou zeď na jejím zrekonstruovaném úseku Mutianyu, ležícím 70 km od Pekingu. Když se vám poštěstí pěkné počasí, jako nám, naskytne se vám dech beroucí výhled na klikatící se systém opevnění táhnoucí se přes hory do dálky, kdysi měřící téměř 9 tis. km. Přestože dnes už samotnou zeď tvoří jen její fragmenty a zrekonstruované části, stále se jedná o symbol Číny a každý Číňan by na ni měl alespoň jednou za život vystoupat. Vy ale můžete využít lanovku – což je o mnoho pohodlnější způsob. A po cestě dolů se svézt na bobové dráze – nečekejte prudký sešup, jedná se skutečně o tempo vyhlídkové jízdy.

Velká Čínská zeď

Velká Čínská zeďVelká Čínská zeď

 

 

 

 

 

Po Pekingu následoval přesun rychlovlakem do Xianu, kde nás čekala Terakotová armáda. Opět na mě zapůsobil megalomanismus, se kterým Číňané přistupují ke všemu, co dělají. Jak dokázali archeologové ty mini střípky zakopané a rozmístěné po takovém prostranství (rozloha areálu je celkem 46 km2) dát během několika let dohromady a přivést zpět k životu takové množství zcela ojedinělých terakotových válečníků (celkem 8000)? Jak dokázali ve 3. století s omezenými nástroji vyrobit tisíce originálních vojáků, válečných vozů a koní?

Terakotova armáda v Xianu Xian ale nenabízí pouze Terakotovou armádu. Na rozdíl od Pekingu je Xian moderní a komercializovaný – je to ale také město s tradicí, kde ještě na spoustě místech vládne ta pravá čínská atmosféra. Xian býval výchozím bodem Hedvábné stezky a mimo nákupů, které jsou tu všudypřítomné, si můžete zpříjemnit odpoledne jako my – projížďkou na kole po původních městských hradbách. Neodjíždělo se odtud snadno, ale museli jsme pokračovat na jih do Guilinu, abychom stihli poznat místní přírodní krásy.

Jako například kouzelnou řeku Li, jejíž úžasná scenérie, která je vyobrazena na čínských bankovkách v hodnotě 20 juanů, inspirovala mnoho umělců. Na úseku mezi Guilinem a Yangshuem protéká řeka nádhernou krasovou oblastí a k nebi se zde vypínají masivní zalesněné kuželovité kopce, které nikde jinde neuvidíte. Výhled z lodi je naprosto nádherný a dojem jen trošku kazí velký provoz na řece – když si ale rezervujete soukromou plavbu na 09:00 ráno, můžete se považovat za šťastlivce, protože veškerý ruch bude v dálce za vámi. Po vylodění jsme nasedli na kola a vyrazili po krásné trase místním venkovem kolem rýžových políček, místních farem a baráčků až do Yangshua. Už tak krásný den jsme zakončili návštěvou celosvětově vyhlášeného divadla na vodě Impression Liu Sanije. Prostředí divadla je tvořeno přírodními kulisami řeky Li a dvanácti zamlženými horami a hlediště je umístěno na přírodním ostrově na řece obklopené zelení.

Žena z kmene JaoBěhem pobytu v Guilinu jsme ještě navštívili rýžové terasy Dragon Backbone, které patří mezi ty nejúžasnější v celé Číně.  Zde jsme podpořili místní obyvatele z kmene Jao, kteří tu žijí po staletí ve velice skromných podmínkách, nákupem místních výtvorů od šátků z hedvábí přes bižuterii nebo kamenné sošky.

Nemohli jsme minout ani čajové plantáže na hoře Yaoshan. Číňané nejsou schopni bez čaje žít – pijí čaj hned po probuzení, během dne, před, během a po jídle. Kultura podávání čaje je tedy pokládána za jeden z pokladů čínské kultury. Obyvatelé na severu preferují jasmínový čaj a naopak zelený čaj je více populární na jihu Číny – to a mnoho dalších věcí jsme se zde o čaji naučili. Nebo také např. jak čaj správně pít a servírovat. Právě čínské lásce k čaji připisuji to, že kávu zde neseženete vůbec snadno a často se i v lepších restauracích musíte obejít bez ní.

Velkou pomyslnou třešničkou na závěr naší cesty byla návštěva Rákosové jeskyně v Guilinu. Uvnitř okázalé jeskyně je velké množství stalaktitů, kamenných pilířů a různých kamenných útvarů. Jeskyně je krásně barevně osvětlena a její délka dosahuje až 240 m. Díky ojedinělé možnosti soukromého pronájmu po zavírací době jsme dostali možnost prohlédnout si jeskyni bez davů turistů, což byl nezapomenutelný zážitek.

Čínské specialityNesmím ale opomenout naprosto úžasnou čínskou kuchyni. Na místní jídla se lze dívat dvěma způsoby – někteří lidé ji nenávidí a někteří milují, málokdy se najde něco mezi tím. Pro Evropany můžu doporučit jedině vybírat restaurace z té dražší cenové kategorie, protože ty nejvyhlášenější speciality si zde jistě zamilujete a v restauracích za rozumné ceny pro místní se může stát přesný opak. A fáma, že Číňané snědí všechno – jako např. psy, je ne zcela pravdivá. Jak řekl náš průvodce – „kdybych ochutnal psa, nemohl bych se pak svojí čivavě podívat do očí“… Na místních trzích můžete narazit i na štíry na špízech, opékané červy a jiné hmyzí „speciality“, ale většinou se jedná spíše o atrakci pro turisty.

Ochutnávka tradičních knedlíčku v XianuNávštěva Pekingu se nemůže obejít bez věhlasné Pekingské kachny, jejíž tradice sahá minimálně do 14. století. Tato specialita se zakládá na důkladné přípravě, kdy se např. kachna potírá sladkou marinádou a nechá 24 hodin sušit v průvanu. Hotová kachna se nakrájí na malé kousky a podává se zvlášť šťavnaté maso a do křupava vypečená kůžička. Přílohou jsou mandarinské placky z mouky, horké vody a sezamového oleje, hustá pikantní omáčka hoisin na sójovém základě a najemno nakrájená čerstvá zelenina. Až se vám na jazyku rozplyne vypečená kůžička, budete vědět, že se do Pekingu musíte ještě někdy vrátit a ochutnat znovu. Protože nikde na světe vám ji takto nepřipraví.

V Xianu jsou největší delikátní specialitou plněné knedlíčky – je skutečným zážitkem vyzkoušet různé druhy, tvary, příchutě a barvy a poslouchat zajímavé příběhy, které se skrývají za vznikem každého z nich.  V této oblasti jsou také vyhlášené domácí nudle na tisíce způsobů.

Číňané stolují téměř výhradně po způsobu „family style“ – kulaté stoly pro 8 – 10 osob jsou vybaveny skleněným otočným systémem, který umožňuje hostům, aby si dle své libosti naservírovali, na co mají chuť. Na stůl se stále nosí další a další rozličné speciality a žádný talíř nesmí skončit prázdný – tím byste totiž hostitele urazili a naznačili, že vás dostatečně nepohostil. Tímto způsobem se zde vyhazuje velké množství jídla, proto se snaží dnes Číňané už alespoň doma tento způsob eliminovat. V restauracích se ale stále drží a je velice populární.

Číňané nepijí moc alkohol. Výhodou je, že zde téměř neznají alkoholismus a problémy s ním spojené. Nevýhodou je, že cizincům se nabízí méně, než na co jsou zvyklí doma. Můžete si zde dát místní lahvové pivo Tsingtao, které chuťově není tak špatné, ale málokdy je vychlazené. Víno zde ale seženete velice obtížně. A když už, tak buď místní velice sladké víno nebo extrémně drahé importované. Osobně tedy doporučuji během svého pobytu naladit své chuťové buňky spíše na čaj, kterému se zde velice holduje a poté nepřijde zklamání.

To a mnoho více jsme zažili a naučili se v této rozmanité a obrovské zemi, jejíž návštěva určitě stojí za zvážení. Letecky můžete využít některou z přímých linek z Prahy do Pekingu, Šanghaje nebo Chengdu.
My jsme využili leteckého spojení s Turkish Airlines s přestupem v Istanbulu.