O zážitky z vysněné cesty za polární září se s vámi podělí Radek Valeš z oddělení Business Travel.

Jedním z mých cestovatelských snů byla návštěva Laponska – kraje, který se zeměpisně nachází v severních oblastech Norska, Švédska a Finska, již za polárním kruhem. Přál jsem si zažít atmosféru z knížek o neohrožených polárnících a především spatřit úžasný přírodní fenomén – polární záři.

Laponsko - výlet za polární záříZ několika vytipovaných míst pro realizaci severského snu zvítězila švédská Kiruna, a to nejen kvůli krásné přírodě v okolí, hlubokým lesům a spoustě jezer, ale především kvůli dobré šanci se tam se zářivou královnou severních krajů nyní v zimním období setkat tváří v tvář.

Protože ve dvou se to lépe táhne, na cestě jsem se dohodl s bratrem Martinem, který nabídku na společný výlet s radostí přivítal :-). Na polovinu ledna jsme si tedy naplánovali čtyřdenní pobyt – koupili jsme si letenky, rezervovali ubytování a pak postupně i aktivity na dobu našeho pobytu. Vzhledem k cenám letenek a ubytování, které není úplně nejlevnější, doporučuji plánovat cestu s větším předstihem. Nabídka je omezená a poptávka veliká –  tento kraj je oblíbenou destinací především pro asijské turisty, a nejen pro ně. Pokud ale netrváte na čtyřhvězdičkovém hotelu a rezervujete včas, dá se pořídit ubytování za rozumnou cenu.

Letošní zima nám zatím ze své síly moc neukázala, naše zimní oblečení tedy čekala premiéra.V péřové bundě vypadáme na letišti trochu exoticky, ale její čas přijde po pár hodinách cesty a budeme rádi, že ji máme. Cestou jsme museli dvakrát přestupovat – v Mnichově a ve Stockholmu. Do Kiruny přilétáme v půl deváté večer po jedenáctihodinové cestě. Tam na nás dýchne ledový dech paní Zimy, teploměr ukazuje -16° C, brrrrr…  Ale vždyť jsme přeci za polárním kruhem, tak co se divíme :-).

Laponsko - výlet za polární záříV příletové hale slyšíme slova místního průvodce, který čeká na skupinu turistů, že dnes je dobrá šance spatřit „Northern Lights“, takže je jasné, že mráz nemráz, až se ubytujeme, ještě vyrazíme ven zkusit štěstí.  Místo relaxace ve vyhřátém pokoji tedy podupáváme v parčíku u krásného kostela nedaleko od našeho přechodného bydliště. Nasáváme atmosféru arktické noci, pozorujeme oblohu a doufáme, že budeme mít štěstí. A my jej opravdu měli :-)! Asi po půl hodině jsme se dočkali – opar, který zprvu vypadal jako kouř z komína z nedalekého rudného dolu, se najednou rozehrál odstíny zelené barvy. Nádherné zelené vlny v několikaminutových intervalech tančí oblohou, jako když nebeský malíř maluje svým štětcem na vesmírné plátno. Chvílemi se přidává i bílá a fialová, jako by si severská kráska vybírala své plesové šaty. Je těžké popsat slovy nejen tu nádheru, ale i pocit štěstí, který v tu chvíli prožíváme – chce se nám křičet nadšením! Martin se snaží tu krásu zvěčnit, navzdory zmrzlým prstům fotí jak o závod a je po zásluze odměněn – podaří mu udělat několik povedených snímků. Asi tři čtvrtě hodiny užasle sledujeme polární nebeský tanec, který nám příroda postupně v několika vlnách předvádí, únava je zapomenuta. Nejraději bychom tam zůstali do rána, ale bohužel to nejde – náš hostel zavírá v jednu hodinu a na ulici zůstat nemůžeme, to bychom dopadli jako v té známé písni od pana Uhlíře :-). Třeba dnešní magická podívaná není poslední, uvidíme…

Na následující den máme domluvené nordické safari na sněžných skútrech. Je to vlastně projížďka po okolních kopcích a pláních, spojená s návštěvou a prohlídkou ledového hotelu. Za tento úžasný adrenalinový zážitek vděčíme našemu zákazníkovi, kterému tímto moc děkujeme :-).  Díky jeho kontaktům se nám dostalo exkluzivního servisu od jeho místního známého, který se o nás spolu se svým kamarádem celý den výborně staral. Byl naším průvodcem a několikrát i zachráncem, protože řízení sněžného skútru byla pro mě i Martina premiéra a nejednou se projevila naše řidičská nezkušenost, když jsme se dostali mimo vyježděnou trať a zapadli do hlubokého sněhu, odkud nás trpělivě vyhrabávali, i když si asi mysleli své :-). Jízda sněžným skútrem je úžasný zážitek, když se řítíte osmdesátikilometrovou rychlostí po zamrzlé pláni a celým tělem vám i přes speciální kombinézu prostupuje ledový arktický vzduch. Sice  máte pocit jako byste měli na sobě jen lehkou větrovku, ale návalem adrenalinu zimu ani necítíte.  Zažili jsme tu teplotu -23° C, pro místní nic neobvyklého, pro nás premiéra.

icehotel

Po několikahodinové projížďce nádhernou arktickou přírodou přijíždíme k místní velkolepé atrakci  ledovému hotelu ve vesničce Jukkasjarvi, vzdálené asi 17 kilometrů od Kiruny. Tento jedinečný hotel je prvním ledovým hotelem na světě. Po jeho otevření v roce 1990 je každý rok přestavován a využíván od prosince do dubna. Zařízení ledových komnat, včetně židlí a lůžek, je zhotoveno ze sněhu a ledových bloků získaných z nedaleké řeky Torne. Vybraní ledoví sochaři jsou vyzváni, aby z ledu vytvořili různorodé místnosti a dekorace, které se každý rok liší.  Vedle ložnic je zde také bar, sklenice z ledu a ledová kaple, která je oblíbená u manželských párů. Teplota uvnitř stavby zůstává pod bodem mrazu, kolem -5° C, sociální zařízení se tedy nachází v „teplé“ části hotelu. Cena za ubytování byla jaksi mimo náš rozpočet, ale prohlídku jsme si zaplatili a stála za to, takový unikát běžně jen tak nespatříte. V areálu hotelu se můžete volně pohybovat, fotit a zkoumat, jen nesmíte překročit vymezené linie – ledové lože jsme okusit nemohli, ale v ledovém křesle jsme seděli. Ani na drink v ledovém baru nedošlo –přeci jen, byli jsme tu „vozem“ :-). Naše safari jsme zakončili pohoštěním v chalupě jednoho z našich nových přátel, která se nacházela asi dva kilometry odtud na břehu zamrzlého jezera. Vyprávěli jsme příběhy, užívali jsme si legraci, no prostě nemělo to chybu. K úplné dokonalosti chyběla jen absence polární záře na hvězdné obloze nad námi. Ve skrytu duše jsme doufali, že se později objeví, ale paní Příroda rozhodla jinak. Později večer začalo sněžit, a tak tomu zůstalo s přestávkami až do konce našeho pobytu. Nedalo se nic dělat, na přírodní zákony jsme krátcí a musíme je respektovat…

Laponsko - výlet za polární záříTaké oba výlety se psím spřežením patřily k nezapomenutelným zážitkům. Sedíte na saních tažených smečkou dvanácti čtyřnohých přátel člověka, pro které to, alespoň dle slov průvodce a vůdce v jedné osobě, není dřina, ale radost z pohybu. Jedete nádhernou zasněženou krajinou, vnímáte absolutní ticho přerušené jen občasným povelem mushera a užíváte si nádherné přírody a pocitu volnosti. Je to dokonalá terapie proti stresu z běžných pracovních dní. Pejsci jsou úžasně kontaktní, každého jsme si po skončení jízdy mohli pohladit, někteří dokonce pozornost hlasitě vyžadovali, asi jako odměnu za dobře odvedenou práci. Při večerní jízdě se nám dokonce poštěstilo spatřit mladého losa – sice jen na okamžik, ale i ten se počítá :-).

Rovněž návštěva dolu LKAB v Kiruně byla velice zajímavá a poučná. Jedná se o největší a nejmodernější hlubinný důl na železnou rudu na světě. Autobus nás zavezl 540 metrů pod zem do návštěvnického centra, kde nám naše průvodkyně vysvětlila proces těžby, která zde probíhá denně bez přestávky. V současné době těží v hloubce 1.345 metrů pod povrchem. Ročně zde vytěží cca 25 milionů tun velice kvalitní železné rudy, která se po železnici dopraví do nedalekého norského přístavu Narvik, odkud je pak dopravována k zákazníkům do celého světa. Kvůli postupující těžbě se dokonce bude stěhovat část města o 3 kilometry na východ. Proces stěhování už začal a potrvá 20 let.

Laponsko - výlet za polární záříPoslední den našeho pobytu jsme se vypravili opět do vesnice Jukkasjarvi, tentokrát do muzea laponské kultury. Jedná se o jakýsi skanzen pod širým nebem, kde si můžete prohlédnout tradiční obydlí a jiné stavby Sámů, jak se původní obyvatelé tohoto kraje nazývají. Také se zde dozvíte mnoho zajímavého o jejich tradicích a způsobu života. Mají tu také ohradu s několika ochočenými soby, ke kterým můžete volně zajít. Byli sice zvědaví a nechali na sebe i sáhnout, ale tak přátelští jako pejsci ze spřežení nebyli. Poté co zjistili, že jim neneseme žádnou dobrotu, si udržovali odstup a celkem nás ignorovali. Za zmínku stojí i krásný laponský kostelík, který je zvláště při jasném počasí v zimě velice fotogenický.

Večer jsme se naposledy vypravili ke kirunskému kostelu, kde jsme první noc spatřili polární záři, šli jsme poděkovat bohům Severu za nádherné zážitky, které pro nás po dobu našeho pobytu připravili. Slíbili jsme jim, že budeme šířit jméno tohoto drsného, ale nádherného kraje, lákat další návštěvníky a kdoví, třeba se sem jednou znovu vypravíme, například za půlnočním sluncem :-).