Znáte ten pocit, když se do nějaké země zamilujete na první pohled a chtěli byste jí navštěvovat každý rok? Tak přesně to se stalo kolegovi Radimu Jírovskému z oddělení Bussines Travel. Užijte si tedy jeho vyprávění o krásách Portugalska, které navštívil již dvakrát.

 

portugal-1758845_1280Když jsme se v roce 2015 s přítelkyní (dnes již s manželkou) rozhodovali, kde bychom mohli strávit naši první společnou dovolenou, jednou z variant bylo Portugalsko – země úřadujících fotbalových mistrů Evropy, portského vína, korku, dlaždiček a bílých pláží. S rozhodnutím jsme dlouho neváhali a musím říci, že jsme rozhodně nešlápli vedle. Touto zemí jsme byli okouzleni natolik, že jsme se rozhodli navštívit ji ještě jednou, a to v rámci naších líbánek o dva roky později.

Začněme ale u naší první cesty…

Ihned po příletu do Lisabonu jsme se odebrali do přilehlého venkovního bistra načerpat síly a především uklidnit dojmy z úplně prvního letu, který moje drahá polovička absolvovala. Zde jsme také poprvé využili možnosti ochutnat portugalské pivo Sagres, které nás mile překvapilo.

Jelikož jsme si vybrali hotel mimo Lisabon, a to v nedalekém městečku zvaném Estoril, museli jsme hned první den využít městskou hromadnou dopravu. V souvislosti s tím musím zmínit, že velkou výhodou místního letiště je navazující stanice metra, díky které je přeprava odtud kamkoli do města velmi jednoduchá a cesta do našeho císlového městečka trvala zhruba hodinu. Pokud se pro návštěvu Lisabonu a okolí rozhodnete, doporučujeme zakoupit si hned na letišti ve stánku turistických informací tzv. „Lisboa Card“, díky které se turisté mohou volně pohybovat hromadnou dopravou a získat volné či zvýhodněné vstupné na různé turistické atrakce (veškeré výhody jsou uvedeny v brožurce, která je přiložena k této Lisboa Card). Kartu je možné koupit za 19€ na 24 hodin, 32€ na 48 hodin nebo 40€ na 72 hodin.

Pojďme se tedy podívat na krásy, které Lisabon a okolí nabízí. Jelikož se naším výchozím bodem pro všechny výlety stal hotel v Estorilu, budeme v našem popisu zajímavých míst vycházet od těch nejbližších až po ty vzdálenější.

Stejným vlakem, který nás předešlého dne odvezl do Estorilu, jsme jeli dále po jeho trase až na konečnou do města Cascais. Zde se po příjemné dvacetiminutové procházce můžete dostat k Boca do Inferno. Návštěvu tohoto skalního útvaru je doporučována zvláště při nepříznivém počasí, kdy oceán vytváří vskutku pekelnou podívanou – čím více se vlny tříští o průrvu ve skále, tím více oparu vzniká.

My jsme ale návštěvu Cascais využili k návštěvě jiného cíle. Autobus nás odtud odvezl k mysu Cabo da Roca, což je nejzápadnější pevninská část Evropy a pohled na krajinu kolem je dech beroucí, obzvláště při západu slunce. Na mysu stojí památník a maják, a to úctyhodných 140 metrů nad hladinou oceánu. Je to určitě jedno z míst, které byste při návštěvě Portugalska neměli vynechat.

Cabo da Roca1Cabo da Roca3Cabo da Roca2

 

 

 

 

Posuňme se ale o malý kousek jižněji a to přímo do centra této krásné země – hlavního města Lisabonu.

Samotnou návštěvu Lisabonu je dobré rozvrhnout na několik dní, protože město je opravdu rozsáhlé a památky jsou rozeseté po celém městě. Bohužel, my jsme měli na poznání Lisabonu pouze den a půl, ale i tak jsme toho viděli tolik, že jsme se do města a jeho atmosféry ihned zamilovali.

Torre de BelémJedny z nejvýznamnějších historických památek se nachází ve čtvrti Belém, kam lze opět pohodlně dojet vlakem. Nachází se zde Torre de Belém – gotická věž z 16. století, která měla obranou funkci a je jedním ze symbolů města. Je také zařazena do seznamu světového dědictví UNESCO. O kousek dále se nachází další významná pamětihodnost, a to Památník objevitelů (Padrão dos Descobrimentos). Odtud vyplouvali portugalští námořníci v čele s Jindřichem Mořeplavcem a je odtud nádherný výhled na Lisabon i na, přes řeku ležící, Almadu (k té se ještě dostaneme).

Od památníku jsme pokračovali dále, směrem k mostu Ponte 25 de Abril – další ze symbolů města, který nápadně připomíná sanfranciský Golden Gate. Je dobré si návštěvu těchto staveb naplánovat na brzké dopolední hodiny, protože s přibývajícím časem roste také množství turistů. Ne jednou jsme měli problém prohlédnout si stavbu nebo památku zevnitř, neboť se zde tvořily obrovské fronty turistů čekajících na prohlídku. Toto se nám konkrétně stalo u Kláštera řádu sv. Jeronýma (Mosteiro dos Jerónimos), který je rovněž zapsán na seznamu UNESCO. Za zmínku také stojí, že tyto tři stavby jsou jedny z mála, které přečkaly zničující zemětřesení a následné vlny tsunami, které v roce 1755 srovnaly se zemí skoro celý Lisabon.

Po zhruba sedmi kilometrech náročné chůze jsme se konečně dostali na nádraží (a zároveň přístavu) Cais do Sodré, do centra dění samotného Lisabonu. Krátká pauza v jedné z mnoha útulných hospůdek byla samozřejmostí :-)

lanovkaVelice nás zaujal výtah Santa Justa, který nás, díky kopcovitému rázu celého Lisabonu a vysokému převýšení jednotlivých čtvrtí, vyvezl z jednoho náměstí na druhé. Vysoký je přes 40 metrů a jízda trvá jen několik vteřin. Cestou jsme minuli Vítězný oblouk (Arco do Triunfo da Rua Augusta), který odděluje jedno z místních nejhezčích náměstí Praça do Comércio a hlavní nákupní třídu Rua Augusta. Jeho zajímavostí je, že byl postaven dvakrát – první verze se nikomu nelíbila, a tak byl zbourán a po zhruba sto letech byl postaven nový, který zde stojí dodnes. Za povšimnutí také stojí zvláštní obložení okolních domů, skládají se z různě barevných malovaných keramických dlaždiček, kterým se říká azulejos.

Od již zmíněného výtahu Santa Justa, který nás vyvezl na náměstí Carmo, jsme se dostali k další spojce mezi náměstími, a to k výtahu Elevador da Glória. Ten spojuje náměstí Restauradores se čtvrtí Bairro Alto, jednou z místních nejkrásnějších čtvrtí, odkud na nás dýchla pravá atmosféra Lisabonu.

V úzkých dlážděných uličkách jsme potkali mnoho malých hospůdek, restaurací a barů, z nichž se linuly tóny lidové hudby zvané Fado. Tento melancholický hudební styl připomíná blues – tématem jsou především sociální nerovnost, těžká dřina, nešťastná láska… Mimochodem, v mnoha případech se nejedná o hudbu z reproduktorů, ale o živá představení.

V parku vedle nástupiště na výtah Elevador da Gloria je možné si vychutnat pohled na majestátný Hrad sv. Jiří (Castelo de São Jorge), odkud jsme se zmoženi vrátili zpátky do hotelu.

Poslední den naší dovolené jsme si vyhradili na prohlídku dvou míst.

Z Estorilu jsme se opět vrátili na konečnou stanici Cais do Sodré a odtud se vydáváme lodí do Almady, což je město nacházející se v aglomeraci Lisabonu. Důvod je prostý – od přístavu jsme se nechali odvést autobusem přímo k jedné z největších dominant – soše Ježíše Krista (Cristo-Rei), která je nápadně podobná té v Riu De Janeiru. Portugalci se jí prý také nechali inspirovat. Z vyhlídky je skvostný výhled na celý Lisabon a jeho okolí. Socha i s podstavcem měří kolem 110 metrů.

Po chvíli kochání jsme zamířili zpět do Lisabonu, konkrétně k nádraží Oriente. Budova nádraží je vystavěna ve futuristické neogotice a přes ulici je možné zahlédnout velké obchodní centrum Vasco da Gama. Z nádraží jsme se vydali skrze obchodní centrum k řece Tejo a rozhlehlému parku, kde jsme využili chvilku volného času k ochutnání tradičních portugalských koláčků Pastéis de nata. Ze zahrádky bistra (s velmi příjemnou obsluhou) je obdivuhodný pohled na 17 km dlouhý most Vasco da Gama.

Vasco da Gama

Naší poslední zastávkou je vyhlášené oceanárium, na které jsme se velice těšili, protože se jedná o největší stavbu s ukázkou mořského světa v Evropě. Je možné zde spatřit 450 druhů zvířat.

V den našeho odletu jsme nesměli vynechat „naše“ letištní bistro, abychom zhodnotili uplynulé dny a stihli se i v duchu rozloučit s tímto pozoruhodným a nezapomenutelným místem. Zároveň jsme začali plánovat další návštěvu :-)

O dva roky později, kdy jsme se zvažovali, kde strávíme líbánky, jsme se opět rozhodli pro Portugalsko, a to díky jeho nezapomenutelné atmosféře a krásným místům, která jsme při poslední návštěvě nestihli navštívit. Tentokrát jsme tuto zemi navštívili na týden v půlce října 2017.

První tři dny jsme se věnovali Lisabonu, připomínali jsme se naše oblíbená místa a objevovali místa nová. Ubytovaní jsme tentokrát byli v malém městečku Carcavelos, které je na půli cesty mezi Estorilem a Lisabonem. Vybrali jsme si opět hotel s výhledem na moře, což je naprostá paráda – ranní posezení na balkóně při východu slunce je zážitek k nezaplacení.

Palác PenaPrvní zastávkou pro nás byl jednoznačně královský palácový komplex Sintra, do kterého je možné se dostat i se zastávkou u mysu Cabo da Roca. Bohužel, tentokrát se nám návštěva mysu moc nevyvedla, jelikož se zde konal sraz motorkářů a tím pádem se tam přes davy těchto pekelníků nedalo hnout. Proto jsem se rozhodli pokračovat dále až do Sintry. Tento mnoha slohový komplex je nazýván pohádkovým městem a je také na seznamu UNESCO. Na návštěvu je třeba vyhradit si v podstatě celý den, protože areál je velmi rozlehlý a terén poměrně náročný. Nohám se podstatně uleví využitím jízdy rikšou. Nejpozoruhodnější je určitě Palác Pena, který byl zničen zemětřesením, ale v 19. století byl znovu obnoven na současný královský palác.

Vyčerpáni jsme se vrátili do hotelu a chystali si síly na další den, který jsme plánovali strávit v zoologické zahradě. Ta nás opravdu příjemně překvapila – k vidění je zde okolo 2000 zvířat, ale hlavní atrakcí je zejména představení s delfíny, bývá denně v různých intervalech. Další zajímavostí je lanovka, která s vámi udělá okruh přes celou zahradu. Z výšky a bez námahy tak můžete sledovat chování zvířat pod vámi.

Pochopitelně jsme si prošli i další památky, ale jelikož se jednalo o svatební cestu, rozhodli jsme se odjet na čtyřdenní romantický pobyt na Algarve. Vyjeli jsme z nádraží Oriente a po třech hodinách dorazili do městečka Tunes, kde jsme přestoupili a pokračovali do naší cílové destinace – města Portimão. Velkým zážitkem pro nás byl přejezd mostu 25 de Abril – zjistili jsme totiž, že se most skládá z ocelových plátů, mezi nimiž jsou celkem velké mezery, takže je možné vidět přímo dolů na hladinu řeky Tejo. Ve vnitrozemí je také možné vidět jeden korkový dub za druhým, i proto je Portugalsko předním světovým producentem korku.

Algavre1V Portimãu jsme se ubytovali v hotelu u pláže a začali jsme plánovat výlety po Algarve. Když už jsme byli plánováním unaveni, vyrazili jsme na pláž a v tu ránu nám bylo jasné, že se všechny plány mění – už žádné výlety, jen válení na pláži a relaxace. K tomu nás vedl i fakt, že pláže na Algarve jsou prostě nádherné – čisté a lemované pískovcovými útesy, které pobřeží Algarve charakterizují. Dalším bonusem bylo, že v tuto roční dobu jsou pláže téměř prázdné. Naprosto ideální pro odpočinek. My byli konkrétně na pláži Roca Beach, oceán zde byl teplý, takže jsme se mohli v klidu koupat a opalovat.

Zpět do Lisabonu jsme jeli přímým autobusem bezmála tři hodiny. Z nádraží jsme dojeli na letiště a za další 3,5 hodiny jsme přistáli na ruzyňském letišti.

Portugalsko se pro nás stalo srdcovou záležitostí a z tohoto důvodu je pro nás teď hodně těžké vybírat nějaká jiná místa pro dovolenou. Tuto nádhernou zemi se chystáme navštívit znovu a doufáme, že to bude velmi brzo :-)