O zážitky ze svého putování po kouzelné Srí Lance se s vámi podělí kolegyně Klára Mlynářová.

 

Milujeme Asii a tak jsme si, bez velkého váhání, pro letošní dovolenou vybrali Srí Lanku – zemi slonů, koření a čaje. Kromě toho, že je peněžně přijatelná, nás zaujala svojí členitostí, přírodou, a hlavně možností si ji pořádně procestovat a zažít dobrodružství, které je hlavním cílem našich cest. Moc dobře totiž víme, že právě toto je nejlepší cesta k nezapomenutelným zážitkům, které téměř nikdy nevzejdou ze striktního harmonogramu. Když se zpětně ohlédnu, vybrali jsme si přesně to, co jsme hledali. Zabalili jsme si tradičně jen pár kousků oblečení, prášek na praní :-), zarezervovali první dvě noci v guesthousu v Kolombu a vyrazili na cestu.

Kolombo

Kolombo je největší město jak z průmyslového, komerčního, tak i kulturního hlediska a čítá něco málo přes 750 000 obyvatel. Mísí se zde moderní architektura s koloniálními budovami z dob Britského impéria a bylo známo již antickým obchodníkům před více než 2 000 lety.

Srí Lanka - kuchař u kolejíUbytovali jsme se, a ačkoliv jsme byli po cestě unaveni, začali jsme zajišťovat věci na další dny, především pronájem automobilu, který jsme si chtěli zapůjčit na výlet do hor a čajových plantáží. Později jsme zjistili, kolik času jsme tím ušetřili a vůbec jsme nelitovali. V autopůjčovně jsme totiž zjistili, že nám nestačí pouze mezinárodní řidičský průkaz, ale musíme mít také srílanský řidičský průkaz. Během odpoledne jsme si ho tedy zařídili a musím uznat, že s byrokracií to nemají tak špatné a celá záležitost byla poměrně rychle vyřízená.

Nastal čas na prozkoumání města – chtěli jsme vidět kousek historie a ochutnat místní kuchyni. Chvíli jsem přemýšlela, jestli si dát u místního kuchaře polévku u kolejí (viz foto) :-), ale nakonec jsme šli na indické jídlo, které je na Srí Lance prostě famózní.

Upřímně, Kolombo se mi moc nelíbilo a nemyslím si, že má co nabídnout. Je tu neuvěřitelný ruch a architektura není až tak zajímavá, jak jsem si myslela. Rozhodli jsme se tedy město opustit a posunout se někam, kde si budeme moci více odpočnout po dlouhé cestě.

Do Kolomba jsme se ale vrátili ještě celkem třikrát, protože je důležitým přestupním bodem, chcete-li zde cestovat vlakem.

 

Srí Lanka - Budhha v BentotěBentota

Do Bentoty jsme přijeli třetí den od příletu, kdy cesta přeplněným vlakem trvala zhruba 2 hodiny, a kterou jsme dali tzv. „na stojáka“, přestože jsme si jízdenku zakoupili v první třídě. Byl to docela zážitek, ale cestu jsme přežili a Bentota nás mile překvapila. Leží 60 km jižně od Kolomba a je proslulá krásnými rozlehlými plážemi a také malebnou vesničkou s pestrým pouličním trhem, kde je denně nabízeno čerstvé ovoce, zelenina a ryby.

Srí Lanka - snídaněUbytovali jsme se v rodinném guesthousu, kde byli majitelé opravdu příjemní a uvítali nás s náručí plnou čaje a jídla. Každý den jsme měli na určitou hodinu připravenou snídani – pro mě evropskou verzi, protože nemám moc ráda experimenty, pro mého přítele tradiční srílanskou snídani Hopper, což jsou tenké palačinky z rýže a kokosového mléka, plněné vejci a zeleninovou směsí, nachystané se String Hopper, který je složen z tenkých nudlí z rýžové mouky, vařené v páře. Součástí této snídaně je také kari. Můj přítel byl z této snídaně nadšený, já jsem ji sice zkusila, ale upřímně mě neuchvátila a zůstala jsem u vajec s tousty s výborným srílanským čajem.

Za zmínku určitě stojí socha Buddhy, kterou naleznete uprostřed Bentoty. Cítíte z ní mír, lásku a moudrost, a zmiňuji ji proto, že ačkoliv jsme od té doby narazili na mnoho takových soch, tato byla jedna z nejhezčích.

Po třech dnech strávených v Bentotě jsme se vydali zpět do Kolomba a hned jsme se vydali do autopůjčovny společnosti Hertz. Po zjištění, že pro nás nemají automobil, který jsme si rezervovali, jsme zdarma dostali o kategorii lepší vůz, takže musím říct, že jsme byli příjemně překvapeni.

Náš cíl byl jasný, a to první bod v horách – Sigiriya. Cesta byla stresující a po chvíli jsme zjistili, že čím větší auto, tím spíše má přednost. Silnici však bezkonkurenčně ovládají hlasité disko autobusy, kterých je tu nespočet. Za zmínku také stojí místní náklaďáky TATA, které jsou víceúčelové a slouží i jako malý dopravní prostředek pro přepravu lidí – stačí jen naskládat pár židlí do nákladního prostoru a máme autobus na světě :-).

 

Srí Lanka - SigiriyaSrí Lanka - Sigiria vstupSigiriya

Po 5 hodinách jsme dorazili do vesnice přímo vedle skalního chrámu Sigiriya, jehož název v překladu znamená Lví skála (podle lvích tlap, vytesaných u vstupu na skálu). Tento chrám je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO a je jedním z nejpůsobivějších geologických útvarů na celém ostrově. Vznikl v 5. století a jádro tvoří pozůstatky rozsáhlého komplexu, který podle jedné legendy sloužil jako královský palác a byl také využíván k vojenským účelům. Z vrcholu skály jsou nádherné výhledy do okolní krajiny a určitě stojí za trochu té námahy při stoupání po kamenných schodech. Za prohlídku stojí také rozlehlé zahrady pod skalním chrámem, kde jsou pozůstatky historických stavení, nástěnné malby a další archeologické vykopávky.

V Sigiriye jsme strávili jen 2 noci a pak jsme se vydali směrem na jih, do městečka Haputale, které jsme vybrali, z hlediska dobré polohy, jako výchozí bod pro naše cesty v této vnitrozemské části ostrova.

 

Srí Lanka - Nine Arch BridgePrvní den jsme navštívili Nine Arch Bridge, ikonický most, který se nachází nedaleko vesničky Ella a stojí zde přes 3000 let. Je proslulý především svým designem, který je nezaměnitelný a stal se velmi populární za doby římské říše, kdy podle něj postavili přes tisíc takových mostů, které můžete obdivovat v různých koutech světa. Celkem pěkná podívaná, musím uznat.

Jako další bod našeho cestovaní nás čekala naučná prohlídka čajové továrny Halpewatte Tea factory, kde nám bylo velice dobře vysvětleno, jak vypadá celý proces výroby čaje. Nechyběla ani výborná ochutnávka a na závěr jsme si v místní prodejně nakupili velké množství čajů, až jsme zapochybovali, kam všechno dáme :-).

Druhý den jsme vstali brzy a plni očekávání jsme vyrazili na Liptonovy plantáže. Cesta nebyla zrovna příjemná – byla úzká a kamenitá, plná překážek v podobě širokých autobusů, kterým jsme chtě nechtě museli uhnout a vždy couvat několik desítek metrů zpět. Vzhledem k tomu, že nám 30 km dlouhá cesta zabrala zhruba 2 hodiny, na konci nás čekalo velké zklamání. Kromě sochy zakladatele těchto plantáží, Thomase Liptona, zde nebylo co k vidění a dle mého názoru tyto věhlasné čajové plantáže vypadají jako každá jiná v okolí.  Dali jsme si od místních sběračů čaj a jeli vstříc národnímu parku Horton Plains.

Cesta vedla stále do kopce a dalších 28 km nám trvalo opět 2 hodiny, což jsme nepředpokládali a na místo jsme tak dorazili těsně před zavírací dobou. Návštěvu parku jsme tedy museli vyškrtnout z našeho seznamu, ale uchlácholilo nás, že už v okolí parku byla příroda úchvatná a cesta tedy stála za to.

Srí Lanka - čajové plantáže

 

Srí Lanka - výstup na Adamovu horuAdamova Hora

Hlavním bodem našeho cestování po vnitrozemí byl především výšlap na posvátnou Adamovu horu. Ta svou výškou 2 243 metrů nad mořem a s počtem 5000 schodů láká cestovatele z různých koutů světa. Mísí se tu mnoho náboženství a již přes tisíc let je poutním místem, ke kterému se váže mnoho legend. Tento magický vrch je totiž znám jako místo, kde Adam poprvé spočinul svou nohou po vyhnání z Ráje. Kromě toho se hoře říká Srí Páda (posvátná šlépěj, kterou zde zanechal Buddha při své cestě do Ráje) a také Samanalankanda (hora, kam přilétají zemřít motýli). Naším hlavním cílem bylo především zvládnout výstup na vrchol, což je celkem náročné i pro sportovně nadané jedince. My jsme ho zdolali za 2,5 hodiny a museli jsme si gratulovat, protože někteří místní obyvatelé a starší lidé vycházejí v ranních hodinách, aby se vůbec doškrábali nahoru do západu slunce. Jsou i tací, kteří se po schodech nechají vynést na nosítkách a na místě je tak pochvala mužům-nosičům, kteří to bez větších známek námahy dávají s úsměvem. Poutní sezóna začíná v den pója v prosinci a trvá až do května. Na vrcholku se nachází chrám, který měl sloužit jako ochrana poutníkům. Krásným zážitkem je prý absolvování osvětlené trasy, kdy cestu lemuje šňůra světýlek. Na horu je nejlepší jít prý časně ráno, protože za svítání se vám z vrchu otevře neskutečný pohled. Za jasného dne je možné vidět i Kolombo vzdálené 65 km. My jsme zvolili cestu na západ slunce, čehož jsme nelitovali. Při zpáteční cestě jsme totiž míjeli davy lidí – skupinek místních i turistů, kteří se vydávali již na cestu na východ slunce, který je oblíbenější a tak i navštěvovanější podívanou.

 

Srí Lanka - Tangalle - želví staniceCestování po vnitrozemní bylo docela náročné, a tak nastal čas užít si trochu sluníčko a moře. Vydali jsme se tedy na poslední dlouhou cestu autem z Adamovy hory do Kolomba. Cesta nám zabrala 6 hodin a hned po vrácení auta jsme nastoupili do vlaku směrem na jih ostrova. Přímý vlak do Matary jede asi 3 hodiny, a proto jsme se na místo dostali pozdě k večeru. To nás ale čekala ještě cesta místním disko autobusem. Většina řidičů na Srí Lance jako by neznala brzdu, pouze plyn, a tak mi bylo po cestě opravdu špatně. Cestu jsme ale přežili a po celodenní cestě jsme dorazili do přímořského města Tangalle, které se nachází 200 km od Kolomba. Je to poměrně rušné místo a poprvé za celou cestu jsme viděli více turistů na jednom místě. Tangalle je centrum obchodu se spoustou krámků, obchůdků a je zde několik památek připomínající holandskou éru. Nedaleko je také želví záchranná stanice, kde zachraňují čerstvě vylíhnutá vajíčka želv, ale jsou tu i velké želvy, které mají různá postižení a nejsou schopny žít ve volné přírodě. Je to smutné, ale k vidění tu je nejvíce želv bez jedné nohy nebo s půlkou krunýře.

 

V okolí Tangally je možné navštívit spoustu zajímavých míst, jako je například skalní chrám a klášter Mulgirigala a chrám Wewurukannala s největší sochou Buddhy měřící 50 metrů, kde jsme od místního mnicha dostali náramek pro štěstí a zdraví celé naší rodiny. Za zmínku také stojí národní park Yala a gejzíru Hoo-maniya, kde voda tryská z hloubky až 20 metrů z otvoru ve skále.

Další zastávkou na naší cestě bylo nejvyhlášenější město Mirissa. Z plánovaných tří dní jsme ale po prvním dni odjeli, jelikož se nám zde nelíbila velká komerce a tisíce turistů na jednom místě, respektive jedné pláži. Opět jsme zhodnotili, že svoboda cestování je to nejlepší a byli jsme rádi, že se s klidným svědomím můžeme posunout dále.

Čekalo nás poslední místo našeho cestování – město Galle, kde jsme strávili šest dnů a každý večer obdivovali ty nejlepší západy slunce z pevnosti.

Galle je stará pevnost, pocházející z holandského koloniálního období a nacházející se přibližně 120 km od Kolomba. Leží ve stejnojmenném okrese v Jižní provincii, která byla v roce 2004 zasažena vlnou tsunami v důsledku zemětřesení v Indickém oceánu. Tato pevnost byla postavena v roce 1663 a dnes zaujímá většinu výběžku, na kterém se rozkládá starší část Galle (zapsaného na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO). Od 17. století sloužilo po více než 200 let jako hlavní přístaviště Srí Lanky. Jméno mu údajně dali Portugalci, když uslyšeli kokrhání kohouta (v portugalštině galo). Je nejenom zajímavým historickým místem, ale také bohatou směsí různých stylů a kultur, které se v Galle během staletí vystřídaly.

Srí Lanka - pevnost GalleSrí Lanka - západy slunce Galle

Po 6 dnech slunění, koupání, objevování města a přejídání se výborným indickým jídlem, jsme opustili město plni zážitků a zamířili jsme naposledy vlakem do Kolomba. Let jsme měli kolem třetí hodiny ráno, takže jsme si strategicky rezervovali jednu noc poblíž města Negombo, které je v blízkosti letiště. Pak už nás čekala jen cesta tuk-tukem, který nás dovezl po půlnoci na letiště, kde jsme ještě nakoupili další zásobu čajů. Do letadla jsme nastoupili odpočatí a plní zážitků.

 

Na Srí Lance jsme strávili přesně tři týdny a musím říci, že to bylo tak akorát. Místa, kde jsme byli a lidé, se kterými jsme se setkali, bych neměnila. Z této dovolené nám zůstanou krásné vzpomínky, které nás budou doprovázet celý život. A to je přesně ten důvod, kvůli kterému tak rádi cestujeme.

Na závěr bych řekla, Srí Lanka je nádherná země, plná historie, dech-beroucí přírody, skvělého jídla a úžasně laskavých a milých obyvatel. Je to země, která vás okouzlí a tak bych jí rozhodně zařadila na seznam nejlepších míst, které jsem doposud navštívila.