Ani v tomto vydání pravidelného newsletteru jsme nemohli zapomenout na cestopis – tentokrát můžete s kolegyní Janou Koberovou objevovat krásy Severního Irska.

 

Na počátku naší letošní cesty do Irska byla vlastně jiná naše cesta do Irska. Když se nám v roce 2016 nepodařilo splnit původní plán objet celé Irsko dokola, nezbylo nám, než se na smaragdový ostrov vypravit znovu. K původní sestavě jsme přibraly ještě jednu kamarádku a velká výprava ve složení 4 dam v jednom autě mohla nabrat kurz.

Gianzs CausewayV první řadě bych ráda podotkla, že není pravda, že v Irsku neustále prší. Prší tam jenom poměrně často. Takže při vhodně zvoleném termínu a slušné dávce štěstí můžete zažít docela pohodovou a téměř slunečnou dovolenou. V našem případě padla volba na květen a z vlastní zkušenosti mohu k návštěvě Irska tento měsíc doporučit hned z několika důvodů. Dny jsou v květnu poměrně dlouhé, což je příjemnější pro řidiče, pokud cestujete autem, a umožní vám natěsnat více zážitků do jednoho dne. Omezovat vás bude jen otevírací doba některých atrakcí a památek, které obvykle zavírají před pátou hodinou. Turistická sezóna v květnu teprve začíná, takže se vyhnete davům a vyšším sezónním cenám, a navíc vám kvetoucí příroda nabídne pohled na širší paletu barev než byste v Irsku čekali. Nevýhodou může být relativní chladno v porovnání s jarními teplotami v Česku a také neutichající vítr.

Naše cesta začala přímým letem z Prahy do Dublinu. V Dublinu na letišti jsme si v půjčovně měly vyzvednout předem rezervované auto. Už v tomto okamžiku začala být cesta poněkud dobrodružná. Při přebírání auta jsme zjistily, že přidělený vůz je, namísto očekávaného „rodinného“ sedanu, sportovní Audi A3 a naše 4 kufry se do zavazadlového prostoru nevejdou. Po nějaké chvíli jsme našly provizorní řešení a mohly jsme vyrazit. S jízdou po levé straně už jsme měly nějaké zkušenosti z dřívějších cest, takže jsme se celkem rychle přizpůsobily.

Ubytování jsme měly rezervované předem. Zhruba na polovinu cesty jsme využily systému Airbnb a několik nocí jsme spaly v hostelech. Ve skupině 4 osob vycházely rozpočítané náklady na osobu velice příznivě. Majitelé ubytovacích zařízení byli všichni velice přátelští a pohostinní. Velice nápomocní byli i místní kolemjdoucí, když jsme potřebovaly poradit s cestou k některému z našich cílů. Jejich snahu občas pokazila jen naše neschopnost porozumět místnímu dialektu irské angličtiny.

Glenveagh National ParkPlán naší cesty zahrnoval několik nejznámějších přírodních památek i méně známá, ale zajímavá, místa. Z Dublinu jsme vyrazily směrem na sever a většinu cesty jsme putovaly podél pobřeží Severního Irska. Irské pobřeží je velice fotogenické a našim vnitrozemským zrakům mohou mořské vlny narážející na skalnaté útesy připadat až fascinující. Písčitých pláží je tam velice málo a voda je většinu roku příliš studená na koupání. Větší oblibu mají irské břehy u surfařů, kterým otevřené moře posílá k pobřeží jednu vlnu za druhou.

Po prvním přespání na venkově blízko Dublinu jsme druhý den provedly výstup do průsmyku Hare’s Gap v Mourne Mountains a večer jsme dorazily do Belfastu. Velká města nebyla primárním cílem naší cesty, proto jsme se zdržely jen jednu noc. I tak jsme stihly za jeden večer a dopoledne obejít město a na přání „botanické sekce“ naší výpravy prohlédnout místní botanickou zahradu s tropickým skleníkem. Pokud nemáte v plánu navštívit některé muzeum nebo kulturní akci, stačí vám na prohlídku historické části města jeden den. Belfast je sice největší město Severního Irska, ale má jen okolo 300 tisíc obyvatel, přibližně jako Brno.

Odpoledne po odjezdu z Belfastu jsme podnikly další kratší pěší výšlap k vodopádům v přírodním parku Glenariff Forest Park. Parkem prochází několik značených tras různé délky a obtížnosti a každý si tak může vybrat procházku podle své kondice. Večer jsme dorazily na ubytování do Portballintrae, které nám na další 3 noci posloužilo jako základna k prozkoumání krás severního pobřeží.

 

Carrick-a-RedeNásledující dva dny patřily k těm spíše deštivějším, ale jak už jsem zmínila, prší sice často, ale ne stále. Takže i my jsme se po prodloužené snídani dočkaly konce deště a mohly jsme pokračovat v plánu cesty. I když nám ranní déšť zkrátil využitelný čas, stihly jsme si za jeden den prohlédnout několik zajímavostí v okolí. První z nich byla Giant’s Causeway (Obrův chodník), čedičový útvar vybíhající od útesu do moře, který připomíná svažující se schodiště. Podle pověsti chodník postavil místní obr, aby se mohl utkat se svým skotským sokem. K souboji nakonec nedošlo, chodník spojující irské a skotské pobřeží byl zbořen a zůstala jen pověst a slavné čedičové sloupy. Dalším navštíveným místem byl lanový most Carrick-a-Rede zavěšený mezi hranou útesu a vedlejším malým ostrůvkem. Původní, jednodušší a nebezpečnější, verze mostu sloužila místním rybářům při tahu lososů. Ti už se na tomto místě neloví a tak most slouží už jen turistům jako test odvahy. Jak od Giant’s Causeway, tak i od Carrick-a-Rede jsme pokračovaly po značených stezkách, které nás asi po hodině chůze a mnoha krásných výhledech dovedly vždy zpět k výchozímu bodu.

Po těchto dvou slavných památkách jsme se rozhodly využít denního světla na maximum a i když už bylo pozdní odpoledne, vyrazily jsme ještě k další unikátní atrakci Severního Irska, k bukové aleji Dark Hedges. Husté koruny majestátních buků tvoří nad silnicí souvislou klenbu. Silnice je uzavřená pro běžný provoz, lze ji projít jen pěšky.

Dark Hedges

 

Další den nás ráno opět uvítalo deštěm, ale tentokrát jsme byly připravené. Deštivé dopoledne jsme věnovaly návštěvě palírny whiskey v Bushmills. Old Bushmills Distillery je nejstarší licencovanou palírnou v Irsku a i když zvenčí nepůsobí nijak rozlehle, rozhodně se nejedná o malý rodinný podnik, ale o moderní továrnu dodávající irskou whiskey na evropský i americký trh. Z palírny jsme (střízlivé) vyrazily podél pobřeží na západ, prohlédly jsme si zříceninu hradu Dunluce Castle a městečko Portrush. Tím skončil náš kruhová tvrz Grianan of Aileachprůzkum nejsevernější části hrabství Antrim a další den jsme se přesunuly dále na západ.

 

Cestou k národnímu parku Glenveagh jsme se zastavily u starověké kruhové tvrze Grianan of Aileach a kolem poledne jsme dojely do parku. Pro zbytek odpoledne se naše čtyřčlenné ženstvo rozdělilo. Ty zdatnější a ambicióznější se vydaly pokořit vrchol hory Errigal. Sekce požitkářek vyrazila na méně náročnou túru podél jezera k hradu Glenveagh v jehož prostorách se nachází kavárna s posezením v zahradě. Večer jsme se ubytovaly opět v soukromí; v tomto případě byla rada místních obyvatel nezbytná. Dům na vrcholku strmého svahu s kamenitou příjezdovou cestou neuměla najít ani navigace v telefonu.

Další den jsme věnovaly přesunu zpět do Dublinu napříč Irským vnitrozemím se zastávkou ve skanzenu Ulster American Folk Park. Z původně plánované hodinky byl téměř celý půlden.

socha Molly Malone (postava z lidové písně)Skanzen je věnovaný životu Irů v Irsku a Americe převážně v 18. a 19. století. K večeru jsme dojely k dublinskému letišti, kde jsme vrátily auto, ale naše cesta ještě nekončila. Ještě nás čekaly dvě noci v Dublinu, ale tam už auto nebylo potřeba. Po městě jsme se snadno přesouvaly místní dopravou a pěšky. Další den dopoledne jsme navštívily slavnou Trinity College se starou knihovnou a zbytek dne jsme věnovaly prohlídce města a nákupu suvenýrů. Večer jsme zašly posedět do pravého irského pubu s živou hudbou a následující ráno už jsme se přesunuly na letiště k odletu domů.

Irsko určitě není destinace pro ty, kdo mají rádi horké písečné pláže a opálené celé tělo, ale má svoje osobité kouzlo a má turistům co nabídnout. Jak jsme se samy přesvědčily, tak deštivější počasí nemusí znamenat zkaženou dovolenou. Každé hrabství má kromě venkovních přírodních krás v nabídce i nějaké zajímavosti, které vás zabaví v případě nepřízně počasí. S oblačným nebem je ale dobré předem počítat a připravit se na případné náhlé změny plánu.