I v našem podzimním newsletteru bychom Vás chtěli trochu blíže seznámit s dalším z HRG zaměstnanců. Tentokrát jsme se na několik otázek zeptali naší kolegyně Jitky z obchodního oddělení.

 

Jitka v Paříži1) Jak dlouho pracuješ v HRG a jaká je tvoje pracovní náplň?

Do HRG jsem nastoupila v lednu minulého roku, takže už to bude rok a tři čtvrtě. Pracuji na obchodním oddělení, na pozici account manager & sales. Chápu, že z názvu pozice není zcela zřejmé, co přesně se pod ní skrývá, takže trochu přiblížím. Mám na starosti péči o stávající klienty – to znamená zajištění bezproblémové spolupráce, včetně obsluhy, správné fakturace i řešení případných stížností. Někteří naši klienti jsou globálního rázu, což obnáší zajištění určitého globálního standardu – sledování interních kódů, cestovní politiky, reporting, dodržování schvalovacího procesu a časté změny v dopravním omezení při neobvyklých událostech. Mezi moje další činnosti patří získávání nových klientů, jež zahrnuje prezentaci našich služeb a účast na výběrových řízeních. Práce je velmi různorodá a dopředu nikdy nevím, co daný den budu řešit.

 

2) Co máš na této práci ráda a co tě naopak baví nejméně?

Nejvíce mne baví poznávání nových lidí z rozmanitých oborů, se kterými bych se za jiných okolností nesetkala. Za klienty často vyrážím do různých koutů Čech i Moravy, protože je i řízení mým koníčkem, jsou pro mě služební cesty jakýmsi zpestřením kancelářské práce. Největší satisfakcí samozřejmě je, pokud se z prospekta stane klient spokojený s našimi službami. Co mě baví o poznání méně jsou akviziční telefonáty, při kterých ne vždy narazíte na příjemnou osobu a je velmi těžké někoho na druhé straně přesvědčit o našich přednostech a konkurenčních výhodách.

 

Jitka na horách3) Vím o tobě, že jsi nějakou dobu žila v cizině, konkrétně ve Velké Británii. Můžeš nám říci, co vnímáš jako největší rozdíl mezi lidmi v ČR a Anglii a co Ti po návratu do Čech nejvíce chybí?

Vzhledem k tomu, že jsem žila na malém městě, byl největší rozdíl určitě ve vřelosti místních lidí. V porovnání s anonymní Prahou, kde většinou neznáme ani vlastní sousedy, to byl opravdu šok. Na ulici se nejenom s lidmi pozdravíte a prohodíte obligátní „How are you?“, ale častokrát skončíte u příjemného rozhovoru. Po nějaké době se s lidmi v okolí znáte a není neobvyklé se vzájemně navštěvovat. Většina Čechů má Brity ve škatulce nepřístupných a studených, ale z vlastní zkušenosti to určitě nemohu potvrdit a po několika měsících jsem se v Anglii cítila jako doma. Také návštěva obchodů a restaurací ve vás zanechá úplně jiný pocit než v Čechách. Chápu, že někomu může přijít věčné „Jak se máš“ pouze zdvořilostní a jako povrchní zájem, ale na druhou stranu se asi všichni shodneme na tom, že je příjemnější obsluha s úsměvem, která nám dává najevo svůj zájem než ta, co známe odsud, kde to mnohdy vypadá, že obsluhující personál svojí návštěvou obtěžujeme a měli bychom co nejdříve obchod/restauraci opustit a hlavně si nic neobjednávat a nic nechtít.

A co mi po návratu do Čechách chybí? Nemůžu říct, že by mi něco zásadního chybělo, ale vím, co mi rozhodně nechybí a to je anglické počasí. U nás mi vyhovují střídající se čtyři roční období, horká léta a chladné zimy. V Británii je po většinu roku počasí podobné jarnímu a podzimnímu. Sněží tam velmi výjimečně a horkých dnů tam také moc nemají.

 

Jitka sportuje4) Prozradila bys nám i něco ze svého soukromí – co děláš ráda ve svém volném čase?

Jsem hodně akční člověk, takže hned po práci někam vyrážím a málokdy trávím večery, natož víkendy, doma :) Na prvním místě je určitě cestování, a to jak po Čechách, Evropě, tak i zbytku světa. Často vyrážím na prodloužené eurovíkendy, jednou ročně na týden na hory a pak se vždy snažím najít čas na delší, dvou až třítýdenní dovolenou. Jak jsem již zmínila, tak na válení, ani u moře, mě moc neužije, takže ideální dovolená zahrnuje kompletní procestování dané země a ochutnání místních specialit.

Když nelítám někde po světě, tak mě nejčastěji najdete na kole, bruslích nebo motorce a letos nově taky na slacklině, kde jsme každé pondělí testovali balanc s ostatními zapálenými kolegy. Zdá se mi, že každý rok věcí, které bych chtěla dělat přibývá, akorát toho volného času je pořád málo.

Samozřejmě jsou dny, kdy na žádnou velkou aktivitu nezbývají síly, a to je ideální příležitost na moji další zálibu, kterou je vaření a jídlo obecně. Stejně jako při cestování mne baví poznávat, v případě vaření tedy zkoušet nové recepty. Inspiraci čerpám na cestách a v Praze v nepřeberném množství nově vznikajících ale i již ověřených restaurací.